pondělí 3. dubna 2017

Porodní dům – prezentace na Kvildě 24.3.- 27.3.2017

Naši budoucí kolegové dostali za úkol zakreslit svůj návrh do deseti fotografií. Vybrali jsme všem stejné, ty které považujeme za klíčové pro porozumění zapeklitostem parcely. Ne každý návrh „funguje“ ve všech záběrech … a zrovna v té, kde nesedí jeden, přesně funguje jiný. Studenti se tak od sebe navzájem koncentrovaně dovědí nejvíc o vlastnostech místa. Podřídili jsme metodu zadanému úkolu. Prim zde hraje tvarování, umístění, materiál … a výhledy z oken … pochopitelně že návrh obsahoval i vnitřní schémata, řezy a půdorysy… Úkolem na příští prezentaci je navrhovat dům zevnitř ven. Ideální vnitřní prostorové schema a případné změny promítnout zpět do oněch deseti fotek exterieru. To bude tento čtvrtek. Třetí prezentace domu bude na modelu. Modely máme rádi, ale svádějí chovat se k reálné architektuře jako k hračce na stole. Koukáte na město jako Gulliver. Občas se tak i chováte. To bude příští čtvrtek. Po ověření na modelu se vrátíme k návrhu interieru a detailů domu v měřítku 1:20. To bude až za 24 dní. Teď se můžete podívat na 10 fotografií ve kterých se střídá 16 návrhů. Na konci příspěvku jsou čtyři plné prezentace.

pátek 17. března 2017

Štěpán Matějka: "Železniční zastávka Praha Výstaviště" - diplomní projekt z letního semestru 2016

Výchozím bodem Štěpánovy práce je hned několik deklarovaných romantismů. „Vstupní brána do části města, kde spěch není na programu dne“. „Zastávka – altán“. „Viadukt – kolonáda“. Dalšími výchozími body, stejně jako u ostatních diplomantů byly analýzy, pochybnosti o správnosti vedení trati a tíha technických problémů.
Při silných obrazech jako altán, či kolonáda je dobře, když z původní reference zbyde ve výsledku jen esence. V tom spočívá úspěch i neúspěch tohoto návrhu. Lapidárně řečeno: autor k železničnímu viaduktu pragmaticky přimkl dvě boční stavby, ve kterých je všechno potřebné: průběžné zastřešení perónů, schodiště, eskalátory … ovšem celé dohromady je to možná o chloupek monumentálnější než by mělo být. Jestliže jsem u Vojtěcha použil pojem „stavba občansky srozumitelná“, u Štěpána přemýšlím o možném opaku. Krátký úsek stavby působí i funguje civilně, je jemný, celek by myslím potřeboval něčím zlomit, posunout. … Mimochodem je zajímavé sledovat vývoj návrhu. Pojďme nepovažovat celý návrh za finále. Je to o detailech, odstínu bílé barvy, míře i zdrženlivosti. Celé je to křehké.
Celkový pohled z prostoru před zastávkou nebezpečně připomíná francouzské postmoderní veřejné stavby z osmdesátých let. V době mého studia jich byly plné časopisy. François Mitterand byl prostě labužník. O mnoho let později jsem opakovaně cestou do Bretaně zastavoval u benzínové stanice připomínající kolumbárium a byl to opravdu zvláštní mix pocitů. Sledujte záběr z nástupiště ... jasně, tahle zastávka je vzrušující a určitě by bylo zajímavé vidět pokračování.

pondělí 13. března 2017

Vojtěch Ružbatský: "Železniční zastávka Praha Výstaviště" - semestrální projekt z letního semestru 2016

Vojta chtěl původně stanici podzemní. Určitě nebyl sám. Znamenalo by to začít klesat s dráhou ve Stromovce. Jenže to také znamená stejně dlouhý (opravdu dlouhý) úsek na vynoření trati. Vnímáte-li souvislosti, dále pokračuje trať do Bubnů, tam vše ok, podzemní stanice by asi i pomohla spojení s metrem Vltavská. Ovšem co dál? Pustit dráhu tunelem pod Vltavou a Negrelliho viadukt ponechat pěším a cyklistům. Ano, a má to další souvislosti. Dráha by se nevynořila na hlavovém, tzn. neprůjezdném Masarykově nádraží, ale uměla by nastoupat k Hlavnímu nádraží. To nenapadlo studenty ani mne. Možná ty alternativní studie znáte. Jak se vyhnout víceméně absurdnímu stavění nové nadzemní dráhy v centru města, (notabene v centru teprve plánovaném) se samozřejmě nevěnoval jen jeden architekt.
Ještě na skok zpět na začátek. Zanoříte-li před Výstavištěm vlak pod zem, nad Vltavu na Negrelliho viadukt ho prostě vrátit nelze. Moc velké stoupání. To jsou souvislosti práce se železnicí, které jsem chtěl, abychom si během semestru uvědomili. Zjednodušeně: město se podřizuje zákonitostem železnice, ne naopak. Dosáhnout rozumného souladu (v rámci města) je extra těžké.

úterý 7. března 2017

Barbora Kopřivová: "Železniční zastávka Praha Výstaviště" - semestrální projekt z letního semestru 2016

Když hodinky, tak Rolexky. Když Rolexky, tak zlaté. Kritici by bývali koupili i dvoje. Sázka na odvahu vyšla. V realitě to občas bývá podobné, ale zde se pohybujeme v sektoru veřejného zájmu. Přemýšlím, kolik takových zastřešených prostranství jsem viděl a kolik jich dobře funguje v Čechách. Moc ne. To nemusí být nutně důvod uhýbat. Bářin návrh pracuje s jedním nezbytným předpokladem. V území se bude pohybovat dostatek lidí a budou mít i čas. Lze totiž s nadsázkou říct, že České dráhy dnes plánují zastávku „Výstaviště“ jen proto, že si neumějí představit verzi, že v místě vlak nezastaví. Klidně by mohl i projet. Další následující nádraží je tři minuty za rohem v Bubnech a to bude skutečně klíčové. Na Výstavišti momentálně není víceméně proč vystupovat. Areál výstaviště zatím nenabízí skoro nic, vstup do Stromovky je sice tahák, ale vstoupit do parku lze mnoha místy. Sportovní hala funguje. Tedy jednou za čas zastávku naplní dav hokejových fanoušků. Nemyslím, že by zastávka mohla fungovat jako „iniciační dům“, ale obráceně to fungovat může. Stane-li se Výstaviště významným místem, pak je pravděpodobné, že by momentálně neadekvátní gesto městské střechy s železniční zastávkou bylo skvělým katalyzátorem mnoha dalších dějů zapadajících do kontextu. Tento předpoklad však musí autorka tlačit předem jako pluh. Jasně. Kladli jsme si otázku o důvodnosti železniční zastávky právě v tomto místě a kudy jinudy by mohla vést železnice z letiště, ale o tom snad někdy příště. 
„Mně se to líbí“ řekla by moje babička od dráhy a bezděčně si sáhla na šrajtofli. 

neděle 5. března 2017

Nedělní příloha bydlení - co to je porodní dům?

Porodní dům je typologický druh datovaný roku 1974, stále ve vývoji. Architektonickém i legislativním. Vyjma návrhu je hlavní teoretickou úlohou letního semestru komplexně prověřit vlastnosti typologického druhu „porodní dům“ jako možné alternativy k instituci porodnice. Zadáním vstupujeme na půdu legitimní i legální, avšak v České republice nepraktikovanou a v současné době zájmově prosazovanou. Jako typologické reference lze použít domy totožného určení fungující v sousedním Německu či Švýcarsku, či jinde v Evropě.

Vyjma probíhajících diskusí s lidmi z praxe, diplomanti v minulém semestru zpracovali diplomní semináře. Nejvíc nás zajímal legislativní a ekonomický rámec, typologie, zahraniční reference a stav v České republice. Už se rámcově orientujeme, co jsou úskalí a zákonitosti porodního domu a teď nás čeká sestavení a konzultace programu. Pak klid na navrhování. 24.března odjíždíme do Obory/Kvildy kde budeme prezentovat koncept. Souhrn prvních prezentací zde později uvidíte.  Chcete-li se orientovat spolu s námi co a proč děláme, máte k dispozici hrubé verze některých diplomních seminářů a prezentací.

úterý 28. února 2017

Martin Utíkal: "Železniční zastávka Praha Výstaviště" - semestrální projekt z letního semestru 2016

Návrh plánované železniční zastávky na trase Ruzyně, Kladno, Praha. Součástí zadání je teze co je obsahem zastávky, jaký program má nabízet a logickou součástí je návrh přilehlého veřejného prostoru. Jakkoliv se může zdát visutá železnice ve městě anachronismem, je ideálním akademickým úkolem pro vymezení kompetence architekta.
Martin chtěl od začátku železniční zastávku městskou, civilní, čitelnou – zastávku dům. Ve prospěch svého řešení popřel technický resp. úzce specializovaný konstruktérský kánon, který do našeho atelieru přinesl jiný jeho kolega „jak nejekonomičtěji postavit železniční estakádu“. Martin se na dogma vykašlal, našel, odkonzultoval se statikem a prosadil vlastní cestu – zastávku na viaduktu navrhl jako most/skelet – se zásadně odlišným statickým řešením. Logicky působila jeho zastávka nejvíc „civilně“ ze všech. Rád bych býval slyšel Martinovu přesnou technickou oponenturu, ve které vysvětlí a ozřejmí možnost vybočení z úzce specializovaného vidění problému.
Na mohutném skeletu navrhl autor lehkou ocelovou „krabici“ zastřešení nástupiště. Jednotlivé části řešení jsou archaické, neinovativní a přesto působí celek adekvátně s předpokladem, že nebude za deset let směšný. V rámci vlny high-tech techno-optimistických dopravních staveb to je srozumitelné rozhodnutí. Mělo-li někde přijít riskování a tenký led, pak právě v budově ocelové stanice nad skeletem a pravděpodobně i u skeletu. Bylo možné pustit se na tenký led ... a případně se poučeně vrátit zpět k tradici resp. ke vzoru. Výsledkem je paradox. Inovace jako retro nostalgie.
Zásadní inovací je tvrdohlavé trvání na konstrukčním řešení viaduktu – tedy paradoxním experimentem je popření dogmat začínajících v 60-70 letech minulého století a trvajících dodnes. Především tímto, současně s přesně dotaženým celkem se stal Martinův projekt pozoruhodným … a kritiky oceňovaným.

Vynechám-li architektonicko-intelektuální hantýrku, jedním z největších plusů stanice je prostý fakt, že vlak vjede do skleněného tubusu a neruší hlukem. Tubus chrání cestující před nepřízní počasí – tedy komfort na všechny strany. Tubus navíc nevypadá blbě, poněvadž to není tubus. Vypadá jako užitečná opakovatelná skleněná trafika, kterou si není třeba kdovíjak pamatovat. Při průměrné údržbě by byla dlouho hezká. Stavbu by lehce změnila povinná drážní grafika, jemně by se odladily půdorysy, přidalo nedostatečné osvětlení a bylo by fajn. I tak se to dá napsat. Babička byla od dráhy.

úterý 14. února 2017

Zadání letní semestr 2017

PORODNÍ DŮM LETNÁ
I letní semestry mají v našem atelieru zákonitosti. Zkoumáme v něm veřejné stavby. Zajímají nás ty, u kterých probíhá transformace nebo jejich nové pochopení. Hranice mezi institucí a alternativou. Kde začíná instituce? Kdo je odborník? Kdo je občan? Jaká jsou jeho práva zvolit si vlastní cestu? Co určuje charakter veřejných staveb? Probíhají změnou?

Tam kde probíhají změny, je ideální rozhraní pro hledání. Téma je nezbytně akademické. Vědomě přesahujeme kompetenci architekta. Student neplní pouze roli řešitele úlohy, ale zastupuje i roli zadavatele, tvůrce norem, občana.

Asi poprvé zadáváme instituci, jejíž existence je diskutabilní. Mimo jiné právě proto, že institucí záměrně není. Nemyslím, že bychom na konci semestru věděli odpověď, ale jako obvykle se o tématu dozvíme maximum a už se na něj nikdy nebudeme dívat nezúčastněně.

Některé z otázek semestru:
·        Je konstrukt „porodního domu“ nezodpovědným šarlatánstvím?
·        Je logickou reakcí na institucionalizaci porodu?
·        Co se vlastně skrývá pod ustáleným pojmem „porodní dům“?
·        Je možné bez korekce přijmout koncept „porodního domu“?
·        Je potřeba posouvat jeho současnou typologii směrem k „malé porodnici“?
·        Jaký je předpoklad vývoje tohoto typologického druhu?
·        Čím je potřeba ho doplnit?
·        Kde je rozhraní mezi malou porodnicí a porodním domem?
·        Jak má vypadat dům, kde se rodí děti?

Startovním podkladem pro práci budou předdiplomní semináře, zpracované diplomanty minulý semestr. Začneme diskutovat rešerši zahraničních příkladů, typologická doporučení, legislativní rámec, platné předpisy a pozveme si hosty na konzultace. Budeme řešit téma porodní dům vs. porodnice a upravovat stavební program. Po dalších čtrnácti dnech pojedeme na tradiční soustředění.

Byla zvolena velmi specifická parcela. Hlavním úkolem je navrhnout na ní skvělý dům.


Představení zadání a výběr studentů bude probíhat ve čtvrtek 16.2. 2017 ve 14:00 v místnosti 644.
Práce je vypsána jako:  ATOS, ATVS, ATV, ATZBP, ATSS, DP

Studenti si vezmou portfolio prací v digitální podobě (max 20MB) - osobní účast nutná.
Po prezentaci proběhne výběr studentů do atelieru - výsledek bude druhý den rozeslán mailem.

čtvrtek 9. února 2017

LS2017

Z důvodů mojí chřipky se trochu zdrželo vyvěšení zadání letního semestru. Téma semestru bude poměrně komorní: „Místo kde se rodí děti“. Všechno ostatní se dozvíte začátkem příštího týdne.

čtvrtek 12. ledna 2017

Pozvánka na závěrečné kritiky - zimní semestr 2016/2017

Letošní semestr je zakončením neplánovaného tříletého triptychu, který se věnoval městskému bloku. Společně jsme přicházeli na jeho výhody i limity. Zabývali se jeho konstrukci i dekonstrukcí. Triptych neplánovaný, protože v první úloze „Na Zatlance“ se svojí výlučností, resp. kvalitním kontextem zabýval především bydlením vyššího standardu. Pracovně jsme semestr nazvali LUXUS/KOMFORT/STANDARD. Zjistili jsme, že neumíme luxusní bydlení. Většinou jen zvětšujeme metry čtvereční víceméně typizovaných dispozic. Následující semestr „Na Plzeňské“ jsme záměrně zadali skoro pravý opak. Bydlení na parcele komplikované fyzicky i sociálně. Semestr byl pracovně nazván STANDARDNÍ/DOSTUPNÉ/SOCIÁLNÍ. 
Bydlení a s ním spojená typologie, estetika, ekonomika, způsob distribuce není universální … i když ho tak studenti kupodivu aplikují. Drahá a levná auta rozliší každý. Domyslí si i souvislosti. Umí si představit společenský kontext. V bydlení to kupodivu samozřejmé není. Pro třetí, tedy letošní zadání jsme zvolili místo, které čeká velká změna kontextu. Tedy úkol tentokrát není tak jasně nalinkován. Je třeba aplikovat zjištění z obou předchozích semestrů. Aby byl mix ještě důslednější, přibyla možnost k bydlení přidávat další funkce a v neposlední řadě zkoumat možnosti rozlehlého dvora.  Jak se to podařilo, uvidíme na závěrečných kritikách.

Závěrečné kritiky jsou veřejné. To znamená: zveme Vás. Lepší je přijít ráno. Jednak je moudřejší večera, ale hlavně nepřijdete o prvních dvacet minut detektivky, jejíž motivy budeme celý den rozplétat. Na prezentace zveme externí kritiky. Celým triptychem nás provázel Marek Chalupa (Chalupa architekti), logicky jsme ho pozvali i na třetí část. Druhým kritikem je Štefan Polakovič ze slovenského atelieru GutGut. Každý ze studentů má na svojí prezentaci zhruba deset minut a dalších dvacet je diskuse. Pokud je společný rozhovor zajímavý či dotkne-li se obecnějších témat, běží i déle. A teď to důležité. Chceme si to užít. Vypnout mobilní telefony, udělat si pohodlí, soustředit se. Než pořádně, je lepší raději nedělat nic. Povede se to? Uvidíme.






















sobota 7. ledna 2017

Nedělní příloha bydlení - dostupné a sociální

Dva budoucí diplomanti, nyní již praktikující architekti dostali za úkol zpracovat na jaře 2015, před zadáním úlohy „bytové domy Plzeňská“ diplomní seminář „dostupné bydlení“. Autory jsou Katka Gloserová a Vojtěch Hasalík. Práce měla sloužit jako stručný vstup či vhled do problematiky, o které jsme před dvěma lety věděli méně. Práce měla sloužit k interní potřebě studentů. Nakonec má práce 69 stran s vysvětlením kontextu, četnými grafy a komparací evropských států. Mít bytovou politiku je samozřejmá povinnost. Je občanským, tedy i volebním tématem stejně tak jako kupříkladu daňová politika či ekologie. Je sobota, v neděli si můžete přečíst. Vpravo dole je full screen. Sobotní křížovku tentokrát nepřikládám. Nebo jo?

pátek 6. ledna 2017

Filip Šefl: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

To musela být bolest kazit si úžasnou palácovou figuru soudobými půdorysy. A byla. Kaskádu průchozích síní kolem expresivního dvora prostě udělat nelze a dlouhé chodby podél fasád, ze kterých by se vstupovalo do jednotlivých mnišských kobek Filip vyzkoušel … a nakonec ponechal její romantickou stopu jen na kousku severní fasády – tam kde je tato manýra částečně obhajitelná rozumem – je to na sever a jde odtamtud hluk … a stejně bych raději příčně provětrávaný byt a jako autor bych měl obavy z koncentrace bytů nižší kvality v jednom místě komplexu. Jako diváka by mne velmi zajímala vizualita měkce tvarované chodby.
Popořádku. Od začátku byl Filipovým tématem kontrast světa venku (rozumějme na ulici) a uvnitř (nádvoří a dvůr). Byty můžeme v této logice chápat jako rozhraní těchto dvou světů. Navržené to je, ovšem téma zůstalo divákovi projektu skoro utajeno. Slušelo by se fakticky zdokumentovat charakter veřejného nádvoří i kontrast se soukromým dvorem. Ještě více nám divákům chybí řezy k ověření tvaru a velikosti obou dvorů. I jejich atmosféra nás samozřejmě zajímá. Filip na nás zapomněl a dům tím zploštil na ohromující pohled lodě plující údolím. Překrásného tvaru, nutno dodat a stejně krásných půdorysů. K prezentaci útrob domu si autor zvolil dekadentní perspektivu bytu spojujícího nádvoří a dvůr. Ne, nechápu dům podle autorovy deklarace jako pestrý a přirozený. Nemám důkaz. Je to podmanivý a nebezpečný experiment. Nebezpečný tím spíše, experimentuji-li s faktorem dostupného, neřku-li sociálního bydlení. Myslím, že se podařilo velmi dobře navrhnout městský palác, ovšem pohybujeme se na hranici korektnosti. Kupříkladu porotu Olověného Dušana dům upoutal. Jak by ne. Upoutat sice není jednoduché, ale ještě těžší je dokladovat pohodlí a bezpečnost tam, kde jste si jako autor jistý.

Filip znovu položil otázku. Ne jednu. Více otázek a extra zajímavých. Abychom uměli odpovídat, museli bychom v rukou držet plastičtější výpověď. Napsal jsem znovu otevřel. Ta otázka je stále stejná: jak stavět ve městě? Nevyhovuje mi strach z velikosti a monumentality. Představte si města, která by od počátku svého vývoje byla vedená tímto sklíčeným strachem. Kam by zmizely třeba barokní paláce? I z té invalidovny by se nepostavila ani ta jedna devítina. O bytí či nebytí odvážného projektu již nerozhoduje panovník. Ovšemže se Filip svým projektem dotkl tématu demokracie. 

čtvrtek 5. ledna 2017

Aleš Rezler: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015










Alešův dům je potřeba hledat, chcete-li. Není totiž potřeba pochopit všechny inspirační zdroje, které autor později záměrně skryl na pouhou esenci. Chodec si však na druhý pohled může všimnout pečlivě tvarované římsy, která bude u tohoto domu určovat i siluetu ze vzdálenějších pohledů a z okolních kopců. Stejně tak z industriální reference zbyl jen klasicistní řád rozbitý nepravidelností a tvarem tak, že jej také nelze chápat tak jednoznačně, jak by si případný kritik – škatulkář přál. Na tohle naštěstí škatulka chybí. Jemnost je to slovo, které paradoxně spojuje Alešův razantní dům. Jemná práce se zdroji. Povšimněte skoro manifestačně pevného parteru domu. I posílení víceméně náletové zeleně ve špičce parcely není bezradná náhoda, ale tvrdohlavý záměr. Odhaduji, že to nebyl jednoduchý semestr, ale zároveň tuším, že jemná zamyšlená práce Aleše baví. Jak rychle dům pod rukama s každým detailem kompletně mění výraz. To kouzlo, které má architekt v rukou, nepohybuje-li se v kruhu časopisových referencí. Otevře se obrovská škála zdrojů, všechno se zdá být možné, a přesto se autorovi podařilo udržet dům v poloze, kdy jeho dům musí chodec hledat … chcete-li.
Alešův první větší projekt. Byl ve druháku. Projděte si půdorysy, skladbu bytů a autorský text. 

pátek 23. prosince 2016

Tereza Šipková: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

A nenechala si tu bránu vymluvit a nenechala. Za žádnou cenu. A proto jsou studenti z druháku skvělí. Je to jejich první velký projekt, ale ničeho se nebojí. Občas dělají nesmysly, ale do atelieru přinesou odvahu. V půdorysech jsou systémové chyby, ale stejně tak kouzelná místa, na která by při rutinním přístupu zkušenější Terka třeba nepřišla. První práce druháků mají své charisma … a nebo to prostě vůbec nezvládnou. Terka se s tím porvala. Výsledek mi vyhovuje. Dům má systém, který lze uchopit a vylepšit. Víc není třeba. Stačí to vědět. Produktem našeho atelieru nejsou projekty, ale lidé, kterým se otevře hlava. 

čtvrtek 22. prosince 2016

středa 21. prosince 2016

Dominika Galandová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Nabízím polemiku. Tématem semestru bylo dostupné bydlení. Co to přesně v české legislativě bude znamenat a především jak bude praxe prováděna se postupně brzy dozvíme. Navrhnu-li takhle velký komplex, který je skutečně homogenní, co se týče standardu bydlení, tvrdím – není to bezpečné. Myslím, že smyslem je navrhovat struktury heterogenní, obsahující různý standard, kde nůžky různosti by v Čechách (empiricky odhaduji) neměly být příliš otevřené. Sociální snášenlivost zde není velká (opět odhaduji).
Navrhnu-li takový komplex z materiálu, který lze považovat za průmyslový (a v mnoha ohledech krásný) je nutné postupovat obezřetně. Pokud je celý komplex tvořen velmi výraznou, takřka postmoderní figurou pokrytou pravidelným rastrem stává se zároveň nápadným. Vyjma nezpochybnitelné krásy a síly, se může stát i stigmatem.
Vnitřek komplexu skutečně nabízí kvalitní úsporné byty. Zapolemizuji i zde. Předsíň je legislativně neodmyslitelná, avšak v našem atelieru není vyžadována. Pokud umí autor vyřešit dispozici lépe bez předsíně, považujme ji samu o sobě za relikt minulosti. Předsíně Dominika nenavrhuje, ovšem většinou ani nenabízí chytrou přesmyčku jak se bez ní obejít. V některých bytech to nevadí, v jiných je to očividné. Větší problém je celkem automatické umisťování záchodu do obytných místností. To bych fakt nechtěl. Neexistuje větší komfort nežli si nerušeně zaprdět. Dostávám se k architektonicky nejzajímavějšímu problému. Rozhodne-li se autorka předchůdně pokrýt strukturu domu tvrdě pravidelným rastrem oken, musí počítat s tím, že bude tento rastr mnohokrát měnit – zevnitř ven. I tak omezení rigidním rastrem částečně zůstanou. Ovšem: plánuji-li nabídnout obyvatelům náhražku lodžie kompletně se skrývající za dvěma prázdnými okenními otvory, je lepší přiznat, že lodžii prostě raději dělat nebudu. Protože nechci. Prostě ruší zamýšlenou krásu. Z logiky totiž vyplývá: vzniklý prostor je de-facto interiérem, kde je zima. Vím, vybourat do této fasády pořádnou lodžii by zkazilo celý koncept. Beru tedy lodžii jako malý dárek kuřákům a již mlčím.

Možna jen svoji siluetou mi komplex připomněl častokrát zmiňované stavby od Auguste Perreta v Le Havre. Ano, tam vznikaly byty po válce z jiné potřeby, jiného rozvrhu a pro široký segment uživatele s jiným rozpočtem. Přesto nakonec k článku přidávám několik obrázků – zejména kvůli rozvrhu ikonického bytu bez oddělené předsíně (sic!) … a podržme se, častokrát i bez loggie!!!

neděle 18. prosince 2016

Michaela Štěrbová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Na zadané místo navrhla Michaela velkorysý dům, který se logicky stal předmětem diskusí. O jeho kvalitě nebylo pochyb, diskuse směřovaly k adekvátnosti v místě a velikosti. Mezi obsahem a formou zvolila autorka záměrný kontrast, podobný efekt jako nyní chápeme v architektuře tzv. Rudé Vídně či dělnických dvorů v Anglii. Zdánlivý nonsens, který je v současné době občas znovu k vidění na domech určených sociálnímu a dostupnému bydlení. Jsem zdrženlivější, žiji v Čechách. Ovšem krásný dvůr a mohutný dům, který opanuje okolí je něčím přitažlivý. Vnější solidnost a komfort padesátých let se promítl i do půdorysů. Čtyři byty na jádro. Aditivní rozvrh bytů tečuje buržoazní poválečnou modernu.

Půdorysy mají vtipnou vlastnost. Při odstranění jedné z ložnic (dětské) neztratí logiku, ale naopak zvýší se komfort bytu. Tato flexibilita navržená v dlouhodobém horizontu rezonuje s faktem měnícího se počtu členů domácnosti a případnou nechutí při každé změně měnit adresu. Výhodou větších bytů je jednoduchá změna z dvou-ložnicového na tří-ložnicový typ bytu a zpět. I takové situace přináší život a není nutné se nezbytně stěhovat. (Je potřeba doplnit, že dětské ložnice, aniž by se změnily výše zmíněné výhody, by zasluhovaly větší šířku než 2,175m.) Obecně jsou byty praktické a  pohodlné a není těžké si v nich představit děj. Je absurdní to napsat, ale napadá mě příhodné slovo „neobtěžují“. Architektura, která nedeterminuje uživatele je obecný návod jak vytvořit svobodný prostor.

sobota 17. prosince 2016

Wartburg a ti druzí

Mimochodem, stala se nám taková zajímavá věc. V atelieru razíme postulát, že blbých baráků s fungujícimi garážemi je celkem dost. Tedy studenti v našem atelieru navrhují garáže pro automobily jako doplněk bydlení, ne jako jeho fundament, kterému se posléze podřídí celý dům. Ovšem tentokrát jsem díky hloubce dvora chtěl vidět schema garáží. Došlo k nepochopení. Důvodem totiž bylo ponechání co největší části vnitrobloku bez břemena suterénu, tak aby celý dvůr nestál na bloku garáží. Vyjma ekologického aspektu mě nebaví v řezech koukat na stoleté duby rostoucí na střeše garáží. Prostě jsem žádal schematicky vymezit místa, kde je fakt hlína. Někteří studenti logicky zašli za odborným konzultantem na garáže. Zcela správně. Od toho momentu se diskurs navrhování změnil. Celý dům byl podřízen rozchodu náprav automobilu. Zhruba takhle: sloup – pneumatika - náprava - pneumatika - pneumatika - náprava - pneumatika - pneumatika - náprava - pneumatika  sloup … nebo takhle: sloup – pneumatika - náprava - pneumatika - pneumatika - náprava - pneumatika - sloup. Sloupy se posléze ztopoří z garáží až ke střeše – poněvadž je to ekonomické a následně se ty rozpony náprav promítnou na fasádu. Prima. Čtou si populární knihy o „městech pro lidi“ ale ti samí architekti navrhují BYTOVÝ dům, který je plně podřízen rozponu náprav.

neděle 4. prosince 2016

Třetí prezentace - zimní semestr 2016

Začíná to být konkrétní. Byty. Situace se komplikuje. Možnosti dvora jsou nekonečné. Přesně teď by se hodilo na tři týdny přestat a získat odstup. Přemýšlet na co vsadit. Zavěšuji šest za všechny.

pátek 2. prosince 2016

Silvie Krčilová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Urbanismus. Projekt je platným pokusem dokázat, že blok a dvůr se dá vymezit i konfigurací solitérních domů. Se všemi výhodami, které solitérům patří, při udržení výhod, které přináší blok. Solitery jsou prakticky nedostižné v délce obalu domu – tedy osvětlené fasády, která je to, co uživatele konečně zajímá. Je skvělé, dokážeme-li tuto vlastnost propojit s klidem dvora a urbanistickou zřetelností bloku. Soudobá úvaha a potřebný segment inovace. Ze situace je zřetelné co je soukromý dvůr a kde soliterní domy vymezují niku veřejného prostoru, jako oddechnutí na rušné ulici. Prostupnost je vlastností navrženého celku. Neexistují jen dva póly: uvnitř a vně. Autorka nabízí sofistikovanější hiearchii soukromého a veřejného prostoru.

Prohlédnete-li detailněji půdorysy, zjistíte, že jsou poměrně měkce připravené k posunu od konceptu, k praktičtějšímu výsledku, který odhaduji, že by žádala realita. Návrh obsahuje - architektskou hantýrkou „gumovost“, či „projekční flexibilitu“, chcete-li to slyšet. Celkem lehko by se zvětšovaly společné obytné prostory bytů, situované většinou do špiček soliterů na úkor mírného zmenšení ložnic. Princip bytů by se nezměnil a získaly by na noblese. Stejně tak by s největší pravděpodobností nastalo radikální zvětšení bytů v posledních patrech rohových věží. 
Noblesa je po tento projekt klíčové slovo. Původní italská křehkost, kterou Silvie na Plzeňskou ulici přinesla, musela logicky trochu ztvrdnout. Posun do padesátých let byl příliš a hledání estetiky výjimečně tvarovaných domů zabralo hodně času i zkoušení. Pro výrazně tvarované domy jsem nabízel repetici hliníkové systémové fasády, ale autorka si omítku nenechala vzít. A to je taky fajn. Naše kolegyně nazývá křehkostí plasticitu „neviditelných“ opěrných zdí v okolí. Umí se dívat. Prozkoumejme jednu z prací, na kterých zpětně vnímám, o kolik více času jsme měli strávit diskusemi právě nad tímto projektem. Totiž: má velký potenciál a stejně tak velká rizika. „Je to křehké“, řekla Silvie úvodem semestru.

středa 30. listopadu 2016

Kateřina Gloserová: "Bytový dům Plzeňská" - diplomní projekt ze zimního semestru 2015

Každý ze studentských projektů má svůj příběh. Tedy i tento. Vždycky se rozhoduji: mám ho sem psát nebo ne? Nemá divák znát jen výsledek, protože o ten v architektuře jde. Tak dobře. Pokud jsme Káče její velmi podobný návrh v průběhu semestru zpochybnili, paradoxně pro jeho přílišnou „dospělost“ a profesionalitu, mělo to své důvody. Káča ho částečně shodila ze stolu a začala znovu hledat. Pak někomu řekla zhruba tohle: „Seděla jsem nad tím několik dnů a nemohla se zvednout. Pořád to nebylo ono. Najednou se mi rozbušilo srdce a věděla jsem, že to mám.“ Jo! Znáte to, že? Proto to děláme. Pokud Vám někdo řekne „najednou jsem zjistil, že to mám“, není nutné pochybovat před státnicemi. Už se totiž architektem dávno stal. Nevstane, dokud to nemá a ví přesně kdy to je.
Víc není potřeba. Je to diplom, na konci je autorský text, oponentní posudek Juraje Matuly ze Znamení čtyř a moje hodnocení vedoucího práce. *(scroll down for a Summary of the Diploma task)

neděle 27. listopadu 2016

Tereza Dejdarová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Citlivost a uměřenost je společným jmenovatelem této práce. Takové vydechnutí. Tématem semestru byl komplex s bydlením různého standardu i různého způsobu distribuce. Přeloženo: dům obsahuje i dostupné – dotované bydlení, (ovšem logicky nejen to). Vyjma dostupného obsahuje dům komerčně nájemní byty i byty na prodej - různého velikostního standardu. Odlišnost distribuce bydlení se odehrává v administrativní rovině. Navrhnout praktický a elegantní dům, který funguje od celku do detailu, je esteticky neutrální, nepředjímající složení obyvatel … a zároveň působí solidně, to není až tak jednoduché. Koneckonců nejen estetika, ale i tvar a urbanismus svádějí k zařazení domu do jiné škatulky. Je nutné ho hledat. Namátkově … první kdo mne napadá jako překladač jsou Kempe & Thill.

čtvrtek 24. listopadu 2016

Vít Holý: "Bytový dům Plzeňská" - diplomní projekt ze zimního semestru 2015



























Tentokrát nepíši úvod. Víťova práce je diplom – tedy na konci najdete kromě autorského textu i oponentní posudek od Marcely Steinbachové a můj posudek vedoucího práce. *(scroll down for a Summary of the Diploma task)

pátek 18. listopadu 2016

Druhá prezentace - zimní semestr 2016

Vojta Beran
Desátého listopadu. Druhá prezentace bývá křehká. Na první prezentaci jsme všichni otevřeli bojiště doširoka. Odkryli břicha. Teď zjišťujeme, přemýšlíme, škrtáme. Zaostřujem. Vybírám tři za všechny. 

čtvrtek 17. listopadu 2016

Sváteční příloha bydlení - Karlínská pomlka

 ... a někdy se v klasicistně založené blokové zástavbě vyskytne výjimka z pravidla. To nebyl omyl. Zcela jistě. Není to napravovaná chyba v systému. Je to plánované.Taková schválnost. Komfortní řekl bych. Prozkoumáme to!

sobota 5. listopadu 2016

Prezentace na Kvildě zimní semestr 2016

Jako každý semestr. Metodika je stejná. Po prvních třech týdnech samostatné práce odjíždějí studenti na čtyřdenní soustředění do hor. Tam prezentují co nejurčitější koncept, jako výchozí bod svojí další práce. Získáváme společný klíč k dorozumění. Máme srovnání. Je o čem mluvit. Více než proklamované téma letošního semestrálního projektu – spojování funkcí - zvítězil trojský kůň. Možnosti dvora. Zkoumání limitů konkrétního vnitrobloku i obecné zjišťování vlastností bloku se ukázalo být šťavnatou a zajímavou záhadou. Dvůr nemusí být jen obdélník obkroužený domy. A taky že v okolí to tak rozhodně není. Je to dystopie, anarchie, špína nebo pohodlí? Možné v rozvoji města? Otázek nám tedy rozhodně neubylo. Skvělý trojský kůň, ukázalo se. Jako každý podzim jsme začali přemýšlet o vlastnostech bydlení ve městě. Vznikly úplné protiklady. Soukromé meditativní dvory se stromy, romantické dvory naplněné přesložitou strukturou k bydlení, veřejná nádvoří. Postupy racionální. Postupy intuitivní. Jsme na začátku. Top fuel. 

středa 12. října 2016

Lea Koncerová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Největším překvapením je nepochybně urbanismus. Jestliže návrh začínal důslednou ochranou od ulice Plzeňská, postupně se po analýze otevřel a jeho součástí se stal uvěřitelný městský prostor – na místě, kde by na něj vsadil opravdu málokdo. Klobouk dolů. „Propíchnout“ řešené území zkoušel kde kdo, ale tohle se podařilo. Bez násilí, zdánlivě rostlé, mimochodně objevené. Diagonální zkratka spojuje kupodivu opravdu to co má – vizuálně i chůzí.
Domy? Doklad teze, že méně může být více. Bez urbanistické konfigurace by samy o sobě neobstály. Takhle naopak vytvářejí podprahový pocit patřičnosti, neokázalosti a podle mého soudu i esenci domova. Neodmyslitelné od veřejného prostoru, který spoluvytvářejí. Půdorysy jsou poučeně vystavěné – s velkými místnostmi a lodžiemi v nárožích patra. Obojí by se v další fázi projektu pravděpodobně mírně zvětšilo. Na půdorysech je vidět, že si autorka ještě neumí s radostí užít navrhování v nepravoúhlém schématu a vnést do expozice prostoru vše, co tento koncept nabízí. Řekl jsem už jednou že já klobouk dolů, jo? Tak teď Vy – udělejte si názor.

středa 5. října 2016

Natalie Oweyssi: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015



Říká se, že čím charismatičtější dům, tím méně racionálních otázek napadá kritika. Natalie navrhla, ať už s rozmyslem či intuicí dům krásný a charismatický. Zadáním bylo navrhnout dům na místě celní pošty – plechového domu ze sedmdesátých let. Její návrh je jedním z mála (možná jediným?) který nechal tuto stopu či sentiment zaznít. Podobně jemně reaguje na nesourodé okolí. Monotónní frontu paneláků na severu, štukové zdobené košířské domy z přelomu století i poválečnou modernu. Jeden z domů, které rezonují s okolím, jsou soudobé a samy záměrně postrádají návod ke čtení. I když dříve narození „čtenáři“ modrou mozaiku poznají. Měli jsme jí plné zuby. Ostalgií netrpím, ale oč více jsem mozaikové domy z doby mého dětství upřímně nenáviděl, o to raději jsem tuto volnou citaci přijímal.
Vzbuzuje projekt otázky? Samozřejmě. Položíte si je. V neposlední řadě otázky související s leitmotivem celého semestru, kterým bylo bydlení dostupné jako záměrný provokativní kontrapunkt strategie „housing first“, která je cílena na vyloučené lokality či skupiny obyvatelstva. Dostupné bydlení může být jen administrativním úkonem, ne extra specifickou typologií či dokonce estetikou. Součástí jednoho celku se tak mohou stát byty nadstandardní, standardní, dostupné i sociální. Rozdíl poznáte podle způsobu distribuce, administrativě nájmu či prodeje, ve skladbě bytů celku a jejich prostorovém standardu. Cílovou skupinou dostupného bydlení můžeš být podle evropské legislativy právě Ty, česká střední třído, stejně tak jako úředníci ministerstva sociálních věcí se svými tabulkovými platy, kteří reformu připravují.

sobota 1. října 2016

NEDĚLNÍ SPORTOVNÍ SPECIÁL – HUSTÁ HUSTĚJŠÍ

Součástí zadání předminulého semestru bylo maximální využití parcely. Co je to maximální? Při každé prezentaci jsme vyjma architektonického návrhu požadovali mimo jiné i hrubou podlažní plochu. Tedy číslo. Jedna z vlastností čísel je porovnatelnost. Objektivita! Aniž bychom předpokládali, začali studenti navyšovat množství podlažní plochy, soutěžíce mimochodně mezi sebou a především sami se sebou. Číslo je prostě objektivní kritérium. Za vysoké číslo byli logicky chváleni a nejen to. Při každém dalším navýšení byli dotazováni, zdali to není málo, třeba by to šlo i víc, ne? Souběžně s touto podprahovou informací dostávali naši budoucí kolegové i dotazy veskrze neměřitelné, vztahující se k návrhu: není dům příliš vysoký? Nepůsobí přehnaně objemně? Zkusil sis to představit z tohoto místa? Zkus si představit, co vidí obyvatel z tohoto okna. Samé subjektivní dotazy. Tedy řešitelé byli mimochodně voláni ke zodpovědnosti, ovšem prostředky neměřitelnými, veskrze neobjektivními. Číslo je číslo. Nejlepšími soupeři jsou lidé sami sobě. Chválení za vysoké číslo nenápadně zmizelo, naše subjektivní dotazy sice nepřestaly, avšak nastolený diskurs překvapivě pokračoval. Čím více, tím lépe. Za našeho překvapení se nám přetěžování parcely dělo samo. Lidé jsou soutěživí. Největšími protivníky jsme sami sobě.

úterý 20. září 2016

Zadání zimní semestr 2016/17



MIXED USE DEVELOPMENT NA KNÍŽECÍ
V minulých semestrech jsme v našem atelieru zkoumali téma bydlení ve specifickém místě: bydlení luxusní, bydlení dostupné. V místech ideálních nebo naopak skoro nemožných. Chyběla nám třetí část skládanky. Další funkce tam, kde byty není vhodné navrhnout a logicky se nabízí zapojení funkcí dalších. „Mixed use development“.
K řešení tématu byla vybrána parcela nedokončeného bloku, která je v současné době ve vlastnictví Dopravního podniku a.s. a je využívána jako provizorní tržnice a parkoviště. Existující stav podceňuje nejen místo, ale především degraduje okolí. Byť i romantizující pohled je legitimní. Součástí řešení je i stávající dům polikliniky. Parcela nabízí logicky dokončení bloku, ale stejně tak jakoukoliv jinou strukturu, která pomůže lepšímu využití místa a začlenění do kontextu.

pondělí 30. května 2016

Pozvánka na závěrečné kritiky - letní semestr 2015/2016




Veřejné kritiky semestrálních prací budou probíhat v našem školním atelieru v Dejvicích v budově Fakulty architektury. V 9:00 bude představeno zadání (zde ) a tentokrát v začátku pohovoříme i o úskalích, na která jsme během semestru narazili. Následně každý student bude prezentovat svůj návrh. Externími oponenty jsou: Adam Gebrian, Ondřej Hofmeister a Květoslav Syrový. Je možné, že se utvrdíte v názoru, že železnice na městském viaduktu je opravdová pohroma a taky je možné, že se zamilujete. Třeba společně zjistíme, že dopravní infrastruktura je samozřejmou součástí města a je potřeba se ji učit navrhovat. Kdo ví.

sobota 26. března 2016

NEDĚLNÍ PŘÍLOHA BYDLENÍ - Kde domov můj


Dělal jsem pořádek. Vrátil jsem se ke dvěma starším textům, který jsem před lety psal pro tematické číslo ERA21. Pro zajímavost jsem si je přečetl. Takhle tenkrát zněly:

středa 2. března 2016

Martin Fleischmann: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014


Semestrální projekt Martin dělal jako studii k bakalářskému projektu. Vynechám úvod. Na konci je k přečtení část posudku, která se nezabývá technickými částmi projektu. 

úterý 1. března 2016

Kristýna Pokojová: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

První „velký projekt“ Kristýny Pokojové ze třetího semestru. Na místo bloku měla autorka od počátku vizi teras, ulic ve svahu, vědomě či intuitivně odkazující na dnes již neexistující zástavbu kopce Mrázovka. Konec konců i odkaz na vilové čtvrti pražských kopců. Nízká podlažnost, relativně malá podlažní plocha celku - na hranici rentability, vysoký komfort bydlení. Hledání rozhraní individuálního a kolektivního bydlení. Jedna struktura nebo soubor rodinných domů? Správně položené otázky a solidní výchozí teze. Řešení má diskutabilní momenty. Díky za ně. Na počátku studia se naši budoucí kolegové častokrát pohybují mimo rámec spolehlivých šablon a to je důležité. Všechno ostatní se totiž mají čas naučit. My je můžeme znechutit nebo podpořit. Co myslíte?

sobota 27. února 2016

NEDĚLNÍ PŘÍLOHA BYDLENÍ – DĚTSKÝ KOUTEK

Na interních debatách učitelů technické university jsou studenti častokrát nazýváni „dětmi“. Uvědomil jsem si, jak hodně mi to vadí. Dětmi nejsou. Jsou zásadní silou, na jejímž angažmá závisí budoucnost školy. Tedy i moje. Moji rodiče v jejich věku měli dítě – mně. V jejich věku jsem se šel nechat zbít na Národní třídu a doufal v lepší budoucnost. Nejen že dětmi nejsou. V jejich rukou leží vzdělávání. Oč si neřeknou, to se nestane. Stane se cokoliv co nechtějí, neřeknou-li ne. Pokusil jsem se to napsat: